Euroluce 2001 prozradilo: Není lampičkář jako lampičkář.
07. 04. 2001
Veletrh Euroluce 2001 nabídl několik možností nahlédnout do lampičkářovy duše také z jiné - té pravé stránky.
Že jsou všichni lampičkáři podivíni, je obecně známé. Okolím jsou spíše vnímáni jako takové přerostlé hravé funebrákovy děti. Na rozdíl od funebrákových dětí si lampičkáři rádi hrají s něčím neuchopitelným, ale společně mají nejradši ať na slavnosti nebo na pláži černé ošacení. Mimochodem říká se, že ti opravdu skalní pak na noc oblékají zásadně černé pyžamo a jeho nošení vnucují bez ohledu na pohlaví i svým dětem již od kojeneckého věku.
Jak známo - hravost je hlavním pohonem pokroku v jakékoli oblasti. Podívejme se na několik příkladů a inspiračních zdrojů ryzích lampičkářů.
Úvodem: Každý si dnes nemůže dovolit luxus přirozeného osvětlení.
Zdroj Edisonovy inspirace odhalen.
Jednoduchá a spolehlivá diagnostika pro kuřáka. Kdo chce svítit, musí foukat.
Jak říká Rettigová: ...A necháme to zvolna 20 minut povařit.
Přičemž vařit můžeme zároveň vkusně třeba v luxusním obýváčku (gulášek byl včera).
Pozor! Vyletí hejno.
Košťátko od designéra.
Vypínač najdete snadno i potmě.
Šťastná rodinka.
Návod na vypěstování je jednoduchý: Na Euroluce zasadit, hodně zalévat, pravidelně okopávat a hnojit.
Rozsviťte si svého génia.
Mrzne až praští.
Letošní rekordman. Že by padesáterák?
Pozn.: Málo kdo asi ví, že lampičkářem se ale stává již ten, kdo občas bezmyšlenkovitě cvaká vypínačem.












